Ruce a kam s nimi

Nechci zde psát o tom, co se dočtete kdekoliv jinde na webech. Spíše bych se zaměřila na to, co vídáte a s čím se setkáváte ve Vašich život celkem běžně, denně a mezi lidmi, které většinou znáte. Dívejte se na to, jak zacházejí se svýma rukama, co s nimi dělají, jak s nimi pohybují, dívejte se na pohyb celé paže. Je uvolněná? Ohnutá, má člověk proti Vám ruce založené před sebou, drží si navzájem dlaně, sepjal je za zády, má je v pěst? To vše dokáže vypovědět o jeho momentálních pocitech, o tom, nač myslí a ja se s Vámi cítí.

Stojí-li tedy proti Vám a ruce má volně svěšeny podél těla, bez toho, že by jeho dlaně byly zaťaté v pěst, pak mu je nejspíš dobře a příjemně. Mluví s Vámi rád a celkově cítí pohodu, ale jakmile jeho prsty začnou vykazovat pohyb, poklepávání, nebo se celá dlaň začne svírat, něco už není ve Vašem hovoru v pořádku, vnímá, že jste něčím narušili klid v hovoru a něco se ho mohlo dotknout. Nemuselo se mu tak úplně líbit to, co jste mu řekli a opatrně, mohl by mít a skrývat i vnitřní vztek. K tomu se postupně začnou přidávat další neverbální projevy, které samozřejmě zaznamenáte na obličeji - jako stažené rty, ztráta zájmu o komunikaci, pevný postoj, a tak dále. K tomu se dostaneme jindy :-)

Ruce si tedy mohou dělat co chtějí a vězte, že ne vždy máme vliv na to, co skutečně s nimi chceme dělat, jakoby nás přestaly poslouchat a žily si vlastním životem. Ne nadarmo se říká - neví kam s rukama. Člověk, který jimi máchá kolem sebe a jakoby skutečně neví, jak a kam je složit, nám tím chce dát najevo, že vůbec neví, jak na hovor reagovat, neví co přesně si myslet a jeho ruce se snaží svým samovolným poletováním říct - sakra řejněte to znovu a pěkně polopatě :-). Takový člověk se zpravidla zklidní a ruce volně svěsí v případě, že se skutečně uchýlíte k jednodušší konverzaci, nebo zcela opustíte téma, jež jste nakousli. Pokud tak neučiníte, může se stát, že Vás partner v takové chvíli opustí, nebo si založí ruce před sebe, křížem a už vůbec nebude vnímat to, co mu chcete sdělit. Jeho tělo si řeklo - dost - nerozumím, nechi už nic k sobě pustit (ovšem pokud mu nebude pouze zima a tímto gestem si jen nebude ruce zahřívat ;-), i to je snadno možné. Je to na posouzení nás, na tom, jak i my se cítíme - pokud je zima nám, bude pravděpodobně i druhému).

Víte, že lidé, kteří vystupují na veřejnosti, si ruce dávají před sebe, jednou rukou si obejmou zápěstí ruky druhé nebo o trochu níž přes horní část ruky nad prsty? Dávají tím najevo - já to umím a jsem zvyklý být před publikem.

Osobní setkání s lidmi, které znáte letmo, ale z nějakého důvodu s nimi najednou máte trávit třeba podvečer - jste si navzájem sympatičtí a cítíte se v rozhovoru velmi dobře - Vaše ruce si dělají zase co chtějí, snažíte se je udržet v klidu, důstojně, ale ony se stále vztahují k Vašemu hovořícímu partnerovi a ještě dlaněmi vzhůru - no ano, jen dáváte najevo, že velmi rádi přijímáte to, co Vám říká. Pokud se při hovoru v sedě, Váš protějšek zvedne, ať už z jakéhokoliv důvodu, a jemně položí prst na Vaše rameno, vězte, že jen dává najevo to, že je mu s Vámi dobře a projevuje Vám tím úctu a sympatie. Nemusíte se cítit sice nejlépe, ale byla by škoda v takové chvíli ucuknout a podat tak vlastním tělem informaci, že se Vám to nelíbí a není Vám to příjemné - tedy pak i třeba celý rozhovor? ;-)

S rukama toho samozřejmě lze podnikat mnohem mnohem víc. To jak je položíte na stůl, jak si pohráváte s předměty, co děláte - no například při schůzi v kanceláři s kolegy? A nedej bože, když je na poradě tak 8 lidí? Dívejte se pozorně, co každý z nich s rukama dělá. Někdo si pohrává s tužkou nebo v dnešní době například s mobilním telefonem, brýlemi? a dalšími předměty. Každý má své a každý dává jasně najevo, jak se na poradě cítí. Jeden z účastníků může mít založené ruce křížem před sebou a pokud se ještě volně opře do opěradla celými zády, jakoby říkal - tak dělej, stejně se nic nového nedozvíme, jdeme si každý po svém... Jiný může sedět na kraji židle, rukama se přidržovat sedadla a mírně naklánět dopředu - říká - tak jdeme, mám moc práce jinde, než tu vysedávat ... sedící účastník volně opřený do opěradla, jednu nohu křížem přes drhuhou tak, že kotníkem se opírá o koleno druhé nohy, pohrávající si třeba s tužkou zase říká - jsem přístupný informacím, ale přeci jen bych raději byl jinde. Pokud se někdo ležérně opře, nohy volně přes sebe, v rukou nemá nic, nebo třeba nějaký předmět, který má nejblíž sebe a jen si s ním volně pohrává, nebo má obě ruce rozhozené do stran, kdy se jedna opírá o opěradlo sousedící židle či křesla a druhá volně leží na stole - jsem sebejistý a chci Vám toho dnes mnoho sdělit. Další účastník sedící na celé ploše sedadla židle, bez opření s rukama položenýma lokty na stůl a ještě se přidá drcení zápisu z minulé porady mezi prsty, hlava skloněná - usilovně čte, co bylo minule a co ho čeká nyní - jedem, popojedem, rychle ať je to za námi, honem do další práce. Nejhůř je na tom asi ten, co musí sledovat vše a ještě pořizovat zápis, mylsím, že ten by byl nejraději v pozici, kdy ruce poletují všude kolem a křičí na všechny  - dost, já to nestíhám sledovat :-) Jenže musí držet tužku a dělat si poznámky - ovšem, jako jediný má naprostou kontrolu nad tím, co s rukama dělat ;-)

A co když sedíte třeba jen v kavárně a rozhlížíte se kolem sebe, koho tak ulovit alespoň ke krátké konverzaci? Co uděláte s rukama? Určitě je nesepnete k sobě, nijakým způsobem, naopak, Vaše ruce se rozevřou, to proto, aby jste přijali někoho do "své náruče". Ideálně se opět dlaně otočí nahoru. Prsty budou jemně směřovat k protějšku, kterého jste si vybrali, pootočíte se na židli tím směrem a rukama začnete Vaši "oběť" přitahovat k sobě :-)

10 nejoblíbenějších českých jídel
Česká kuchyně se za posledních několik desítek let dost změnila a inovovala, ale i tak mají některá jídla mnoho set letou tradici. Jiná se naopak objevila až ve 20. století, což jim ani v nejmenším neubírá na oblíbenosti či kvalitě. Možná dokonce naopak. Jaká je tedy TOP 10?

1. VEPŘO KNEDLO ZELO

 Jasná jednička. Česká klasika, která je považována za náš národní pokrm. Už podle názvu jsou jasné všechny hlavní složky jídla, které ochutnal snad každý Čech, takže není potřeba je popisovat.  Původem z Bavorska (kde se můžete setkat v podstatě s totožnými podobami), se stalo i inspirací v hudebním průmyslu – je po něm pojmenovaná jedna česká kapela.

 2. SVÍČKOVÁ NA SMETANĚ

 Pokrm, který je složen ze surovin hojně se vyskytujících na našem území, je zmiňován již v první "české" kuchařce - ve slavné knize „Domácí kuchařka” vydané roku 1826, kterou napsala Magdalena Dobromila Rettigová. Skládá se z hovězího masa, omáčky z kořenové zeleniny a smetany a samozřejmě z knedlíků, nejčastěji kynutých nebo houskových. A proč svíčková? Poctivá svíčková se totiž podává s masem, nazývaným pravá svíčková, které se považuje za jedno z těch nejcennějších (u hovězího). Ale protože je poměrně drahé, používá se ve většině případů takzvaná falešná svíčková – zadní hovězí pečeň.

 3. SMAŽENÝ SÝR

 Tento pokrm, kterému se lidově říká „smažák“, se k nám dostal po druhé světové válce z Paříže. Je všeobecně považován za jedno z nejoblíbenějších českých jídel, ale pozor – tím rozhodně není myšlen smažák ve stáncích, či levných hospodách. Když připravíte toto jídlo, které se nejčastěji dělá z eidamu a podává se s hranolky a tatarkou, z kvalitních surovin, je to opravdová delikatesa. A protože v Paříži už na ni dávno zapomněli, jsme společně se Slovenskem snad jedinými zeměmi, kde si ho můžete v normálních restauracích objednat.

 4. VEPŘOVÝ ŘÍZEK

 Nejznámější řízek na světě je bezpochyby ten Vídeňský. Kde se však nápad obalit naklepané maso v trojobalu vzal, nikdo neví. Objevují se informace, že podobný recept používali již staří Řekové, první doložená zmínka však pochází z doby o mnoho let později, z Itálie. Tam obdobu řízku v srpnu 1848 ochutnal maršál rakouské armády Jan Josef Václav Radecký a po návratu do Rakouska předal recept samotnému císaři. Ten byl pokrmem tak fascinován, že ho okamžitě zařadil na svůj jídelníček a tím se onen Vídeňský řízek proslavil. U nás se však nedělá řízek z telecího masa (jako v Rakousku), nýbrž nejčastěji z masa vepřového. To je ten hlavní důvod proč je náš řízek menší, tlustší a prorostlejší. Podáván nejčastěji s brambory se stal i obměnou Vánočního kapra pro ty, kdož nemají rádi ryby.

 5. TATARÁK S TOPINKAMI

 K tatarskému bifteku, syrovému hovězímu masu, náleží skvělý příběh. Legenda totiž praví, že ho jedl už Hůnský král Attila se svou družinou. Celý den strávili muži v sedle a tomu musel být přizpůsoben i jejich jídelníček. Dostupné měli jen syrové maso, které schovávali pod sedla svých koní, kde pak po celodenní jízdě bylo správně naklepané a prosolené od potu zvířete. Stačilo už jen dokořenit a jídlo bylo hotovo. Pravdivost tohoto příběhu je však nepravděpodobná. K nám se nicméně tato lahůdka dostala až ve 2. polovině 20. století z Paříže, avšak i za tu krátkou dobu si dokázala vytvořit svůj vlastní „český“ recept. Takže i když se tatarák objevuje na mnoha místech světa, nikde Vám ho nenaservírují tak, jako u nás. S kečupem, hořčicí a očesnekovanou topinkou.

 6. KAPR S BRAMBOROVÝM SALÁTEM

 Slavnostní, Vánoční jídlo, které si většinou dopřáváme jen jednou za rok. Koho by taky bavilo, obírat každý den milion kostiček pro trochu masa? I tak se však dá říci, že je tento pokrm jeden z nejtypičtějších. Nebylo tomu tak ale vždy a kapr se stal součástí kuchařek až ve 20. letech 20. století. A ani tehdy netvořil hlavní Štědrovečerní chod. Trvalo dalších třicet let, než se tato tradice uchytila, nicméně dnes neodmyslitelně patří k českým Vánocům.

 7. RAJSKÁ OMÁČKA

 Typická česká omáčka připravovaná z rajčat a podávaná s plátkem hovězího masa a kynutým knedlíkem. Jídlo, které si můžete objednat snad ve všech českých restauracích, patří k těm oblíbeným již dlouhá léta i díky tomu, že je připravována ze surovin, které se dají vypěstovat v našem podnebí. A protože skvěle zasytí, byla velmi důležitá v dobách, kdy se jedlo jen jednou, či dvakrát denně.

 8. OVOCNÉ KNEDLÍKY

 Široký pojem pro chloubu české kuchyně, která má tisíce variací. Nejen že se mění ovocná náplň podle toho, jaké ovoce zrovna roste, ale i typů knedlíků je nespočet. Od kynutých, přes ty z tvarohového nebo odpalovaného těsta… Nejtypičtější jsou ty švestkové, o kterých je zmínka v kuchařce už ze 17. století. Oblíbil si je jak francouzský gurmán Edouard de Pomiane, který je zařadil mezi deset nejlepších jídel světa, tak i český spisovatel Jan Neruda, který o nich napsal jeden ze svých fejetonů.

 9. KOPROVÁ OMÁČKA

 Postrach školních kuchyní – koprovka. Pokud také patříte mezi ty, jejichž chutě jsou navždy ochuzeni o toto skvělé jídlo, je to velká škoda. Tato omáčka, spolu s plátkem hovězího masa a knedlíkem, je kulinářskou pýchou české kuchyně, ačkoliv nikdo neví, odkud se vzala a kdy. Je poměrně těžké ji připravit tak, aby se „dala jíst“, na což doplatily již zmíněné jídelny. Pokud ji ale uvidíte v jídelním lístku nějaké dobré restaurace, dejte ji druhou šanci. Slibuji, že vás už nezklame.

 10. BRAMBORAČKA S BRAMBORÁKY

 Bramboráky jsou placičky z těsta vytvořeného z tenkých nastrouhaných brambor. Tento pokrm je rozšířen u většiny slovanských národů a dokonce se (ačkoli s jiným názvem) jí při židovském svátku Chanuka. A bramboračka je asi nejznámější česká polévka, která se díky své hutnosti často jedla právě s bramboráky jako hlavní jídlo..

Nyní tomu říkáme Velikonoce, Keltové zase Ostara

Někdy to s dětmi zkuste- o jarní nebo podzimní rovnodennosti vezměte syrové vejce a pár minut před přesnou dobou, kdy má nastat rovnodennost, najděte venku rovné místo. Pár momentů před a po okamžiku rovnodennosti se vám podaří postavit vejce na jeho širší konec. Bude samo stát. Děti to milují, dospělí se diví.

Tento malý „trik“ spojuje dva nejznámější aspekty tohoto svátku – ustálení gravitace Země uprostřed mezi dvěma extrémy světla a temnoty (mezí zimním a letním slunovratem), a symbolismus vejce. Vejce je hlavním symbolem Velikonoc, ale jako člověk s katolickou výchovou jsem netušil, proč se vejce o Velkonocích barví, nebo proč mi králíček přinášel sladkosti, či proč se mají o velkonoční neděli vzít do kostela nové šaty. Vždy jsem se tomuto svátku divil. Stejně jako Vánoce, i Velikonoce si přisvojily mnoho starých pohanských symbolů a zvyků.

 Velikonoce („Easter“) mají své jméno po Teutonské bohyni jara a svítání Oestre (či Eastre) Moderní pohané se usnesli na tom, že slovo Ostara bude označením jarní rovnodennosti. Protože rovnodennost a Velikonoce jsou velice blízko sebe, řada lidí má svátek Kristova znovuvzkříšení za synonymum oživení rostlinné a živočišné říše- zdá se, že prostě přírodou jako ozvěna zní Kristovo zmrtvýchvstání . Když se ale podíváme na některé velikonoční zvyky pozorněji, zjistíme, že původ svátku je ve skutečnosti pohanský, a že s křesťanským svátkem neměl dříve téměř nic společného.

 Například zvyk barvení a darování velikonočních vajec je ryze pohanský- jsou jasným symbolem plodnosti. V USA existuje velikonoční zábava, při které se děti snaží najít co nejvíce poschovávaných vajec. Mnohá z vajec jsou z plastu, a obsahují drobné peníze. Hra má možná spíše trochu smutnější kořeny. Ve staré Evropě byla vejce malována a darována jako přání úspěchu a hojnosti do nového roku. Jak se ale rozšiřovalo křesťanství, a zvyky „staré víry“ byly nežádoucí, začali v některých zemích lidé vejce schovávat a nechávali děti hrát hru na jejich hledání. Pronásledovatelé pohanství pak údajně děti podpláceli nebo jim vyhrožovali, aby prozradily osoby skrývající vejce, a pomohly tak obvinit stoupence „staré víry“. Je možné, že novodobá hra na hledání vajec s mincemi jen odráží tuto neveselou dobu.

 Významnou roli hrají také o Velkonocích tradiční potraviny. Chudé rodiny ve staré Evropě mohly v tuto dobu přestat šetřit s uzeným či naloženým masem a šunkou, připravenými na zimu, a mohli si uspořené zásoby dovolit sníst. Zároveň tak mohli oslavit návrat k čerstvému masu a mladým zeleným rostlinám plným vitamínů a minerálů, jejichž doplnění potřebují na jaře všechny živé bytosti.

 Moderní pohané mohou dodržovat stejné zvyky tím, že budou jíst čerstvou zeleň a zeleninu, která je teď k dispozici- listy pampelišky, kopřivy, chřest apod. Někteří pohané se také domnívají, že je o rovnodennosti prospěšný a magický také půst. Nejen že čistí organizmus a zbavuje jej toxinů, uložených přes zimu, kdy jsme jedli pro zahřátí těžší jídla, ale také pomáhá vytvořit změněný stav vědomí k provádění magie rovnodennosti. Vyloučením „jedů“ z naší stravy na pár dní (včetně cukru, kofeinu, alkoholu, červených mas, mléčných výrobků, konzervovaných jídel) se zbavíme nadbytečné váhy a prospějeme svým vlasům a pleti a dlouhodobě zlepšíme své zdraví. Příležitostné čištění organizmu pomáhá zlepšit imunitní systém, zvýšit odolnost vůči nemocem, a celkově nám umožní cítit se lépe. Zkuste to! Jen pak přejděte na normální stravu postupně – ne abyste si po několika dnech na ovoci, obilí a bylinkovém čaji dopřávali obžerství v podobě stejků, brambor a čokoládových dortů! Dobrým ukočením je skromná hostina po ukončení svátku. Děti mají o Velikonocích rády sladkosti. Stejně jako o Halloweenu jsou v USA děti o Velikonocích předávkovány cukrem, a nikdo přitom neví, jak tento zvyk vznikl, a proč košíček se sladkostmi přináší právě zajíček?

 Chceme-li o Velikonocích dodržovat tradice keltských zemí, můžeme o sváteční noci venku nechat trochu jídla a pití pro víly. Je totiž možné, že neobdarované víly mohou provádět za trest zlomyslnosti v našem životě. Různé svátky pak určují různé druhy oblíbených vílích pochutin. O Imbolcu (1.-2. února) např. darujeme mléčné výrobky, jako sýry, máslo nebo čerstvou smetanu. O Lughnasadu (1. srpna) pak čerstvé zrní nebo chléb. O Samhainu jsou zase tradiční ořechy a jablka.A Ostara znamená dar v podobě něčeho sladkého (med, medovinu, nebo sladkosti) – není tohle stopa, která vede k dětským velikonočním košíčkům? Nebo možná sladké dárky představují symbol sladkého nektaru, který se začíná tvořit v rašících jarních květinách?

 Dáme-li čokoládě či jiné sladkosti tvar králíka nebo kuřete, přiznáváme jim sílu symbolu. Tím, že je sníme, přebíráme na sebe jejich vlastnosti, a zvyšujeme svou plodnost, růst a vitalitu. Každý ví, že králíci se skutečně rychle rozmnožují. Stejně tak kuřata, krátce po vylíhnutí se z nich stávají žlutá milá stvoření. Symbol a jarní uctívání králíka také může pocházet od bohyně Eastre jako jí zasvěceného zvířete, stejně jako zasvěceným zvířetem Epony je kůň a zasvěceným ptákem Morrigan je vrána. Jako bohyně jara je královnou říše početí a zrození mláďat jak zvířecích, tak lidských; říši rostlin je pak vládkyní opylení, květu a zrání ovoce. Pohlavní aktivita je klíčem veškerého života – a oslava této aktivity je oslavou našeho nejpřímějšího spojení s přírodou.

 O Beltainu (31. dubna – 1. května) pohané oslavují pohlavní spojení Boha a Bohyně uprostřed květin a plodů, které začaly pokrývat zemi. Předtím ale, v době Ostary, vítáme probuzení bohyně jara z jejího dlouhého zimního spánku. Míza začíná proudit, stromy raší, hlína měkne, led taje, všude se probouzejí vůně a barvy jara. To probouzí a omlazuje i naši vlastní životní sílu.

 Vždycky jsem věděl, že barvy jara souvisejí i s tradicí velikonočního nošení nových šatů v pastelových barvách. Nošením těchto barev odpovídáme kvetoucím rostlinám, krokusům, fialkám, sněženkám. Nové šaty nám umožňují cítit, že jaksi obnovujeme svou osobu. Kolik z nás pociťuje úlevu, když zima skončí! Spolu s výše uvedeným půstem je nyní čas i pro nové začátky v našich životech – nová zaměstnání, známosti, významné události, změna životního stylu. Ale protože rovnodennost je tak magickým časem, a často spadá do období, kdy Merkur je retrográdní, může mít začátek nových dobrodružství svá úskalí, pokud nejsme dostatečně opatrní. Dobrým způsobem k odvrácení katastrofy je provedení raději jen drobných osobních rituálů a aktivit – zvolit nový účes, nový styl oblékání nebo make-upu, začít s novým programem cvičení, provést starý dobrý jarní úklid, dát se do nového studia. Všechno to jsou relativně bezpečné způsoby, jak začít nanovo, a přitom neriskovat zrádnost a nevypočitatelnost retrográdního Merkuru.

 Nastala vhodná doba na magii, nejen proto, že jsou zemské energie v rovnováze, ale také kvůli tomu, že naše vlastní bytosti znějí ozvěnou zemských změn. Jsme doslova znovuzrozeni a probouzíme se ze zimního spánku, jsme připraveni zúčastnit se všech zemských požitků, přijmout nové výzvy, před které nás denně staví měnící se svět. A ve svých oslavách si uvědomujeme, že Jaro není jen ročním obdobím, ale také stavem mysli...

Novela zákona o spotřebitelském úvěru

Už jste slyšeli o novele zákona o spotřebitelském úvěru? Někteří určitě ano, někteří prozatím ne. Chtěla bych Vám ho malinko přiblížit. Čeho a hlavně koho se změny budou týkat? Ochrání více spotřebitele před "pochybnými" půjčkami? Pojďme si vše podrobně vysvětlit a na konci článku mi můžete napsat svůj názor. „Jestliže si například poskytovatel úvěru žadatele neproklepne dostatečně a ten pak bude mít problémy splácet, může se dovolat neplatnosti úvěrové smlouvy,“ říká Vít Mikolášek, ředitel úseku právních služeb Partners. (Zdroj: http://finance.idnes.cz)

Nová úprava se bude vztahovat na všechny typy úvěrů, půjček, odložených plateb a podobně. Bude se týkat jak na již zákonem regulované spotřebitelské úvěry, tak na dosud neregulované úvěry na bydlení. Patří do toho i hypotéky, úvěry ze stavebního spoření, překlenovací úvěry, leasing, kreditní karty apod. Jak konkrétně bude zákon chránit spotřebitele? Důležitý bude požadavek na detailní posouzení finanční bilance klienta, dalším plusem je přehlednější informační povinnost nebo dvoutýdenní lhůta na rozmyšlenou. Lidé budou mít také možnost zdarma splatit úvěr v případě zásadních životních situací a smluvní pokuty a úroky z prodlení budou limitovány. Poskytovatel půjček bude muset sdělit zájemcům celkovou nákladovost úvěru. Struktura bude přesně daná, takže i laik si bude moci přesně porovnat produkty podle parametrů. Další výhodou bude, že finanční instituty již nebudou moci doplnit žádné "informace". Díky této struktuře a právu na rozmyšlenou si bude moci žadatel detailně promyslet u koho si peníze nakonec půjčí.

Banka i nebanka si budou muset více žadatele o úvěr prověřit. Poskytovatel bude požadovat informaci o výši příjmů a výdajů klienta, aby mohl posoudit výslednou bilanci, a zda bude moci žadatel pravidelně splácet. Může chtít i informace, jak žadatel splácí své dluhy doposud a v krajním případě si vše může zjistit i z registru dlužníků. Majetek se ale bude zohledňovat jen tehdy, pokud má být použit na splácení úvěru. Pokud se klient i přesto dostane do splátkových potíží, může během 10 let zažádat o neplatnost smlouvy, kdy bude muset vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru, a to "dle svých možností" (Toto bude nejspíš ještě upraveno). Ale pokud klient využije tohoto práva, nebude muset platit úroky, smluvní pokuty a ani další náklady, které by měl platit v souvislosti s půjčkou. Pokud žadatel některé informace zatají, bude se s jistotou jednat o úvěrový podvod. Proto musí poskytovatel úvěru dle zákona vychází ze spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obzvlášť u vyšších částek. Pokud by někteří poskytovatelé nutili žadatele k podepsání smlouvy ihned, tj. bez 14 denní lhůty, hrozí jim pokuta do výše 20 miliónů. Všechny typy úvěrů bude moci klient předčasně splatit a bude mít právo na snížení celkových nákladů, které by musel platit, kdyby k předčasnému splacení nedošlo. U běžných úvěrů, ale existují omezení, kdy částka nesmí přesáhnout 1% a do jednoho roku nesmí náklady převýšit 0,5 % z předčasně splacené části úvěru. V případě úvěrů na bydlení nesmí tato částka přesáhnout celkovou výši úroků z prodlení. U úvěrů na bydlení půjde splatit úvěr do tří měsíců, pokud banka oznámí klientovi novou výši úrokové sazby. Druhou možností je splatit zdarma až 20 % úvěru každý rok před výročím uzavření smlouvy. Nově bude také možnost splatit úvěr předčasně bez poplatků. Ale pouze v tíživé životní situaci, tj. úmrtí, dlouhodobé nemoci či invalidity jak dlužníka, tak jeho partnera. Nový zákon by měl očistit trh od nepoctivých poskytovatelů půjček. V současnosti může peníze půjčovat téměř kdokoliv, stačí jen živnostenské oprávnění. Nyní bude moci půjčovat jen osoba, která bude mít povolení od ČNB. Nad těmi, kdo dostane povolení, bude také banka mít dohled. Pokud zamýšlíte nebo jste zamýšleli nad půjčkou, hypotékou či úvěrem, posune Vás tento zákon zase o kousek dál? Věřím, že je v dnešní době těžké si vybrat z nabídek spolehlivých firem. Ale tento zákon by Vás měl konečně zbavit strachu riskovat do lepší budoucnosti, bydlení či jen luxusnější dovolené.

Svátek svatého Valentýna (zkráceně také Valentýn),

 Slaví se v anglosaských zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného srdce, jako symbolu lásky. V poslední době se tento svátek šíří i v kontinentální Evropě, do určité míry z komerčních důvodů.

Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce.